Malé dějiny

Vyhrabala jsem sešitek s nápisem "Památník", psal jej můj pradědeček a následuje bez oprav a zásahů; ne že bych vás chtěla nudit historií rodiny, ale pro uvědomění si "malých" dějin, tak jak je se všema radostma a starostma žijou po staletí a furt pryč "obyčejní" lidé (v centru Evropy stejně jako v rovníkové Africe nebo u Eskymáků), smýkáni dějinama "velkýma". Sešitek začíná slovy: Mým milým potomkům a přátelům podávám krátkými slovy mé a mojí ženy působení a život od mladých let až do budoucnosti našeho žití...

Za mých dětských let vychodil jsem obecnou školu v Jincích šestitřídní ale já chodil pouze do páté třídy posledně poněvadž jsem dlouho začal chodit do školy a pak jsem vůbec málo školu navštěvoval za příčinou domácí práce a nemoci mého otce, ač jsem se dobře učil. Po 14 létech z bídy a potřeba každého krejcaru šel jsem do továrny v Čenkově a dělal jsem tam práci v které jsem nehledal žádnou budoucnost a jednoho krásného dne jsem si spoměl a do továrny jsem nešel ač jsem tam pracoval 3/4 roku a šel jsem na řemeslo pekařské do učení do Modřan u Prahy na 3 1/2 roků a po vyučení jsem šel do světa na skušenou a dělal jsem něco málo v Plzni a pak přes dva roky ve Slaném a přes dva roky v Čelákovicích a pak delší čas v Jincích a Čenkově a pak zase v Modřanech a za příčinou mé matky nemoci šel jsem z Modřan domů (otec můj pochován již 6 let v té době kdy matka stonala šest roků). A netrvalo dlouho co jsem byl u matky doma že nám moje milá matka zemřela za velkých bolestí na žaludek. Za nedlouho dne 4 srpna 1900 dostal jsem práci ve mlýně v Lopatárně a u p. Petříka což jako svobodný mi z výdělku mnoho nezbylo poněvadž už mi bylo 27 let hleděl jsem se taky oženit a začal jsem chodit do Křešína Havlicovům a za půl roku jsem se oženil s dcerou Josefa Havlice rolníka v Křešíně dne 13 července 1901. Po svadbě dělal jsem i dále v Lopatárně a měli jsme tam svůj byt a žili jsme spokojeně a za rok a půl narodila se nám Mařenka dne prosince roku 1902 a za 2 měsíce zemřela a byly jsme zase osamoceni a k tomu na samotě v Lopatárně já pracoval v pekárně a moje žena Magdalenka zas šila a v šití také vyučena a oba jsme se staraly by jsme si také něco schovali s naší práce neb jsem věděl že tam dlouho nebudem poněvadž mlýn byl v dražbě. V roce 1903 koupily jsme si v Berouně stavební místo (100 sáhů) prostřednictvím mého švagra Josefa a postavily jsme tam domek o 5 světnicích pro 3 nájemníky (dříví jsme dostali od tatínka z Křešína) což jsme všechno pronajaly a samy jsme zůstávaly v Lopatárně pak se mlýn prodal a my jsme se odstěhovaly do Jinec do nájmu p. Tyly (Ve mlýně se nám narodila Růženka) v Jincích jsem pekl pouze chleba (housky jsem péct nesměl) a vozil jsem to na vše strany i do Hořovic kde jsem si udělal všude známost měl chuť se stěhovat dál od domova ač p. Týla prodával ten dům co jsme v něm bydlely ale nechtělo se nám do koupě poněvač byl drahý a takzvaně mraveniště. V té době se nám narodila Anička a pak za dva roky Venoušek který za 17 dní zemřel. Po třech rokách co jsme byly v Jincích kde jsme také provozovaly obchod smíšený koupily jsme ve Velké Vísce u Hořovic domek který byl též spustošen a celý zanedbán a bez pekárny, Domeček na dvoře jsme rozbouraly a postavily pekárnu dle předpisu ač soused žid Roubíček byl samé námitky proti stavbě chtěl aby jsem nestavil nic bych ho nekazil na obchodě ač se mu to přec nepovedlo a pekárna se postavila. Domek v Berouně jsme prodaly za K 5900,- a koupily jsme ve Velké Vísce za K 6400,- a postavení pekárny stálo K 4000,-. Děkujem Pánu Bohu za zdraví a štěstí neb jsme měly dobrý odbyt na chleba a taky když jsme se oba přičinily žena v krámě a kuchyni a já v pekárně ušetřily jsme si malý kapitál takže jsme zaplatily všechny dluhy a ještě nám něco zbylo. Stěhovaly jsme se do Nové Vísky v měsíci květnu roku 1908....

Za rok co jsme bydlely ve Vísce narodila se nám druhá Mařenka a za dva roky Josífek, který se měl k světu a měli jsme radost že budu mít někdy k starosti zastání v řemesle. Ačkoli Josef byl již 6.tý z narozených z našeho manželství a na živu jich bylo 4, žena byla přece zdravá ač bědovala vždycky na nastydlá záda a bolení nohou. Žili jsme při vší práci a starosti s dětmi vždy spokojeni jako každá křesťanská rodina. Rok utíkal já pekl pořád v pekárně a měl jsem i dva tovaryše při řemesle a žena služku k domácí práci a k dětem protože musela vařit a ještě víc být v krámu kde při dobré vůli někdy pro nic někdo rozzlobí že by ranila mrtvice. Přáním naším bylo by to tak zůstalo jak to Pán Bůh dal a zaplať Pán Bůh za všechno a za dva roky po Josífkovi narodila se Boženka (ač křtěná nebyla protože se narodila mrtvá byla to k tomu nemoc zlá tak že jsem plakal že to žena zaplatí smrtí. Přec Pán Bůh vyslyšel nás a žena se uzdravila abych nezapoměl kdy se kdo narodil z našich dětí napíši na konec knížky. Musím poznamenat že Josífek se narodil v roce 1911 a Boženka mrtvá v roce 1913. V roce 1912 koupili jsme si zahradu od hostince u Petráků kterou jsme dali ohraditi plotem za ušetřený peníz za obnos 5670 kor. jest toho 945 sáhů po 6 kor. s za smlouvy a hradbu a komis tak že to stálo celkem 6270 kor. které jsme hotově vyplatily a měli jsme tu myšlenku že až děti dorostou že si tam postavíme pro sebe a to co máme dáme dětem neb pronajmeme a budeme mít zasloužilý a spokojený život ale člověk míní a Pán Bůh mění. Osud od Boha rozhodl jinak. Rok 1914 jest aby se napsal do knihy smutku, soužení, drahoty a neštěstí. Válka. Zde vám chci milý děti napsat co všechno válka spůsobí a jaké na nás uvaleno neštěstí ne v naší rodině že by toho válka byla příčinou jako v jiných rodinách ale nemoc mojí manželky která dokonala všecko. Následkem zavraždění následníka trůnu Ferdinanda Este v Sarajevě nastal politický rozpor mezi Srbskem a Rakousko-Uherskem tak že Rakousko vypovědělo válku Srbsku dne 25. srpna 1914 a dne 26. srpna 1914 byla všeobecná mobilisace do 38 let. Asi za 6 neděl byly odvody všech 42 let stáří do kterých jsem patřil i já. Před vypuknutím války narodila se nám Helenka a dne 5. září 1914 právě o našem posvícení kde jsme pekli koláče a které jsme na její přání i dali ženě k ochutnání které snad jí byly osudnými poněvadž dostala tak silnou horečku že jí trvala 14 dní že jsme ji musely hlídat ve dne v noci by nám s postele neutekla neb musely být pořád dva u lůžka po 14ti dnech začala ze slabosti spát a spala až dospala a dne 30 září 1914 nám zemřela. Jaká to byla rána když mi tu nechala 5 dítek nezaopatřených neb Helence bylo 25 dní Josefovy byly 3 roky Marii 5 roky Anně 9 Růže 11. Teď jsem měl pekárnu kde jsem musel pracovat a být též v krámu...

Tady to končí. Pokračování je v jiném sešitě, sepsané už synem Josefem.  Pradědečka zachránila smrt jeho ženy před odvedením do první války. Zemřel v roce 1937. Jeho syn sepsal pokračování krátce předtím než byl odveden do války druhé.