Emigration?!?

Hlava I.

Díl 3. 

Odstavec 1a)                           Deprese jako LifeStyle 

Po čistkách na všech společenských stupních nastává doba Temna- ale ne ta vymyšlená od Jiráska, opravdová, bolševická. Jugoslávie 1970- zájezdy z Československa jsou vítány, jako návraty ztracených, smutných hrdinů. Zmrzlina pro děti často zadarmo. Víno pro dospělé, plácání po zádech, dokonce slzy. Slovanské duše pospolu ve smutku. Nadávání na ruské impérium. Obdiv že strany okupovaných pro Tita a jeho národy, které se neohly Němcům, ani Rusům. Obdiv ale v bezpečném závětří, neboť doprovody zájezdu jsou už často Stbácké svině, čekající jen na příležitost, nechat se poškrábat za ouškem 50ti korunou za snaživý bonz- vlastně... za zásluhy na obraně socialistické vlasti proti reakcionářům a rozvracečům, sluhům revanšisticko- sionistických vrahů z Wólstrytu (Tento slovník se stal standardem. Převzat částečně z let 50', "modernizován" pro potřeby okupované země). Zájezdy se často vracely z Jugoslávie poloprázdné, tu chyběli 2, tu 5, tu 10 výletníků. Manželé museli nechávat děti, nebo aspoň jedno, doma, jako pojistku. Červený kříž měl hodně práce- někteří lidé se totiž ani tímto nenechali odradit a ze svého zoufalství udělali ještě větší. Pokud se někdo diví, jak to mohli udělat, si zřejmě nikdy nekladli otázku, jak to mohl udělat totalitní režim, diskriminovat a drtit lidí a potom je nenechat odejít z území, které změnil na vězení.
Pokud zmizela nějaká učitelka, doprovázející nějaké mladistvé, objevila se téměř vždy zpráva v novinách- Černá kronika-, že byla napadena a sežrána žralokem. Jugoslávští žraloci tedy patrně nežralí nic jiného, než české a slovenské učitelky- a většinou měli kníra...ti žraloci, rozumí se.

 Odstavec 1aa)
Desetitisíce lidí zmizeli že škol, z práce, že sousedství. Aši každý znal někoho, kdo "šel ven", což byl jeden z výrazu, používány pro "nezákonné opuštění republiky", jak tomu říkali komunisté. Etablovali slovo, "útěk", aby tím vyjádřili podlost a zbabělost tohoto "činu", za který se dával trest kolem 2 let. Dva roky kriminálu za to, že si někdo dovolil chtít žít jinde, než v Socialistickém Ráji. Strach panoval všude. Udavači byli rekrutování také všude. Stačil malý škraloup a už ležela na stole nabídka "ke spolupráci". "U vás v práci je takový zvláštní člověk, co kdybyste na něj mrknul, co tak dělá, s kým se stýká, co říká na nás systém...co? Na oplátku bychom přivřeli oko...CO?" Seznamy StB dnes vypovídají o těch, kteří že strachu, z vypočítavosti a z nadšení spolupracovali.
 Odstavec 1b)

Jeden případ za všechny: Rakouský občan hledal po 89' informace o svém otci, původem Čechovi, jenž emigroval po 68' do Rakouska. Zmizel na česko-rakouské hranici u Znojma, když šel s přítelem k Dyji na ryby. Svědek nahlásil do protokolu, že slyšel střelbu. Dotazy na českou stranu nic nepřinesly- žádné zvláštní události se prý nestaly. V 90' letech se objevil někdo, kdo o tom něco věděl. Česká oficiální strana se sídlem v Brně synovi řekla, že se nic nedochovalo, vše bylo spáleno a ať nechá radši mrtvé odpočívat... podezřelé. Jedna stopa vedla na Slovensko. Jeden ze dvou celníků, který měl tehdy na hranici službu, popsal onu noc:  Dva lidé byli zastřeleni po tom, co neuposlechli výzvu, aby se vzdali. Jeden byl zastřelen již na rakouském území. Krátce na to se na místě objevila StB, vojáky vrchnost odvelela a převelela, dostali zákaz o celé věci mluvit. Z dalších dokumentů, které zajistila slovenská strana vyšlo najevo, že otec pozůstalého syna byl agent StB, který se podílel na monitorování emigrantů a dokonce na jejich únosech zpět do Československa. Spolupráci odmítl až jednou, když měl emigranta prakticky zabít, neboť něco nevyšlo s odtransportováním "objektu". Krátce na to došlo k incidentu na hranici. Tam chodil pohřešovaný často, s celníky se znal a chodil bez problémů přes hranice. Osudný večer byly nečekaně vyměněny stráže. Úmysl? Náhoda? To už se nikdo nedozví, protože česká strana odmítá, nebo není schopna podat další informace. 
 Odstavec 1c)
Rodiče emigrantů byli zváni na pohovory s StB, kam měli přinést dopisy, pohledy apod., nahlásit adresy příbuzných, s kým se stýkají a byla jim nabízena cesta za kriminálníkem, za účelem přemluvit ho k návratu do socialistického ráje. S výhledem odpuštění zaslouženého trestu za touhu po svobodě- v případě vstřícnosti delikventa, nabonzovat všechny a všechno, které a co tam v té cizině viděl a slyšel. V případě nekooperace přišly následky v podobě omezení přístupu rodinných příslušníků ke vzdělání, zastavení postupu v kariéře atd. To znamenalo finanční dopady na životní úroveň třeba pro děti, které neměly, samozřejmě, zhola nic společného s činem příbuzného. Byl to ale trest pro celou rodinu, která nenahlásila úmysly zločince patřičným místům- ať už to věděla, nebo ne.  Dělný lid ztratil totiž pomocnou ruku a stát ztrácel každým "uprchlíkem" na "vážnosti" a "uznání" světa, neboť milióny uprchlíků ze socialistického tábora nepodporovali zrovna chuť občanů tábora kapitalistického, bojovat doma za podobný "blahobyt". (Z Ráje se totiž neutíká, z Ráje se vyhání!) Zamezit této ostudě měly pak dráty s vysokým napětím kolem hranic a armáda vojáků, fízlů, policajtů, pomocníků VB, informantů a opilců, rozmístěných v příhraničních hospodách, kteří vyfasovali jednou ročně pláštěnku, gumáky a baterku, aby si posvítili na lumpa a na červený knoflík na návsi, který bylo třeba za 150 korun čistá ruka zmáčknout. Citát jednoho z nich: "...a já tomu věřil, fakt, pořád nám říkali- hele, za hranici stojí US Army, hemží se to tu agenty, může to tu být každou chvíli...!!! ...no- a pak přišli Rusáci... ty vole, já jsem z toho špatnej ještě dnes" (anno 2000).