Je to knížka o tom, čím kdy Češi
chtěli být, o čem snili, že uskuteční a jaktožeto neklaplo. Zatím čtu
jenom napřeskáčku. Z kapitoly Sen o koloniích:
"... Velmoci si
urychleně parcelovaly zbylá území, pokud ještě nějaká zbývala, vedeny
přitom nikoli už hospodářským zájmem jako kdysi, ale zájmem
strategickým; oficiálně se argumentovalo šířením civilizace mezi
barbarskými rasami a národy. Na konci 19. století se zdálo, že napříště
bude celý svět dirigován z Evropy (a z USA) a že stát, který se této
koloniální expanze nezúčastní, nebude státem plnohodnotným... Z
logických důvodů se mužů s koloniálním myšlením mezi Čechy nevyskytlo
mnoho. Ale byli. Český cestovatel Emil Holub podnikl v sedmdesátých a
osmdesátých letech 19. století dvě velké výpravy do nitra afrického
kontinentu... "Chtěl jsem nalézti půdu, na které by zchudlé a pracovité
rodiny mých krajanů k svému prospěchu a k užitku domorodců v afrických
končinách se mohly usaditi."
E. Holub uvažoval, že půdu pro české osadníky získá odkoupením nebo pronajmutím od místních kmenových pohlavárů. "Zaváděním koloniální správy rostou šance místních obyvatel na důstojný život." Pod tímto zdůvodněním v duchu mainstreamu: "přetváření hnědých a černých nevědomců v lidi vědoucí" popsal mezi i v řádcích podstatu: kraje ležící tam staletí ladem, živná půda, nevzdělaný, podrobitelný lid, odpomožení přelidněnosti některých okresů vlasti, zvláště od lidí chudých, kteří tam "navždy zaženou hlad a strázeň" (taky způsob, jak se jich zbavit)... Vlády nad jižní Afrikou se ale zmocnili lidé jiného kalibru než jakým byl cestovatel Holub, např. Cecil Rhodes, jejich prototyp, který ovládl těžbu diamantů v Kimberley a dalších nalezištích Afriky. Území, získané (pomocí dělostřelectva) od místních kmenů, bylo po něm nazváno Rhodesie. Ve své době byl jedním z nejhlasitějších propagátorů myšlenky, že anglosaské obyvatelstvo je jednou provždy nadřazeno černošské rase... To bylo na konci devatenáctého století... dneska máme začátek jednadvacátého... zvláštní... některý myšlenky když se zabydlí v hlavách, nepohne s nima ani pár volů.
E. Holub uvažoval, že půdu pro české osadníky získá odkoupením nebo pronajmutím od místních kmenových pohlavárů. "Zaváděním koloniální správy rostou šance místních obyvatel na důstojný život." Pod tímto zdůvodněním v duchu mainstreamu: "přetváření hnědých a černých nevědomců v lidi vědoucí" popsal mezi i v řádcích podstatu: kraje ležící tam staletí ladem, živná půda, nevzdělaný, podrobitelný lid, odpomožení přelidněnosti některých okresů vlasti, zvláště od lidí chudých, kteří tam "navždy zaženou hlad a strázeň" (taky způsob, jak se jich zbavit)... Vlády nad jižní Afrikou se ale zmocnili lidé jiného kalibru než jakým byl cestovatel Holub, např. Cecil Rhodes, jejich prototyp, který ovládl těžbu diamantů v Kimberley a dalších nalezištích Afriky. Území, získané (pomocí dělostřelectva) od místních kmenů, bylo po něm nazváno Rhodesie. Ve své době byl jedním z nejhlasitějších propagátorů myšlenky, že anglosaské obyvatelstvo je jednou provždy nadřazeno černošské rase... To bylo na konci devatenáctého století... dneska máme začátek jednadvacátého... zvláštní... některý myšlenky když se zabydlí v hlavách, nepohne s nima ani pár volů.

Jako čtenář Holuba prohlašuji,že jsem jej plně chápal. A později jsem se dozvěděl proč. O Rodejži totiž snili britští afrikáni ještě za mého pobytu v centrální africe, v druhé polovině minulého století. V kántry klubu na rovníku vyprávěli při 35°C ve stínu o pohádkových teplotách a vlhkostech vzduchu ve vyšších polohách kouzelného rodejžského lůnapřírody, a pot jim kapal do amerického piva zn. Tajgr.
OdpovědětVymazatOstatní české snění chápu jinak.