Mně stále stávkuje pata. Přesto jsem dobré mysli, neb se mi podařilo sposlechnout a shlédnout v útrobách Akropolis umělecký doklad absurdity lidského bytí a posléze to vše opláchnout přímo z tanku. Znázorněná stará cesta do Bolgheri láká k výletu - patasempatatam - zastavte se.
Já byla včera u sličné physioterapeutky. Prohňácala mě odhlavykpatě. To by se Vám asi líbilo ještě víc než mně. Můj milý malý sekundující v Akropoli šílenosti lidského bytí mi zrovna volal z Osla. Čumí do vln a líže zmrzku. Na světě je chvílema moc dobře. Zastavíme.
PS: Koukla jsem na DR a co to nečtu: "Situace mezi mým příbuzenstvem/blízkými, je stejně otřesná, jako v redakci Lidových novin." Nezevšeobecňujte, prosím.
Fotka je velmi dojemná. Začnu zase cvičit stupnice. U nás velmi dojemně veselo. Puškin zranil psovoda a já si stále hladím patu v očekávání pomoci boží. Na DR probíhá nekonečně nevyřešitelná rozprava mezi konvertitkou paní H., která si ještě plně nevydefinovala rozdíl mezi marxismem leninismem a marxismem ježíšismem a nepolapitelným filosofem panem P., kterému se mnozí snaží dostat na kobylku a mnohdy přímo vášnivě. Inu česká levice na cestě z kavárny do čajovny. LN příměr byl jak to tak musí bývat trochu mimo. Pokusím se to napravit. Jaká byla Třeboňská pánev?
Pánev byla pěkná. Konzumovali jsme candáta, několik zmrzlin, kafí, kremroli, regenta, omočili se ve Světě, položili kytici, protlačili se náměstím. Poslední zmrzlina byla ve Strmilově. Pak už byly jenom buřty a víno. Oslavenkyni se výlet, myslím si, líbil. Držím Vám palce, aby Vám pánbu s tou patou vypomohl a jsouc vyčerpána mizím podduchnu.
Zemančíkové úvahy k 1. máji mne nechaly vzpomenout na mé klíčově socializační prožitky prvého máje v dobách autoritativného parakapitalismu: Na prvního máje padesátých let jsem sedával s kamarádem na térové střeše trafiky na Flóře, neb trafikantem byl dědeček kamaráda - invalida z první světové války. Slunce hřálo a vzduch byl nasycen vůní asfaltu pod zadkem, tabáku z trafiky a rykem dechovek i lidu proudícího ze Strašnic Stalinkou na Václavák. Ze všech těch let, mě po zbytková léta doprovází mé první poznání příkladné občanské suverenity: Průvod odproudil a my u stánku zjišťujeme, že máme na jeden párek. Vyslovujeme přání, jsme suše odbyti, ale kamarád se zvídavým pohledem a jasným hlasem pokládá zástupcům státní instituce pro mne krajně nebezpečnou otázku "tak proč tu stojíte". Byl oproti mne z rodiny, která si osvojila domněnku vlastníka moci ve státě, a svým dětem tak zajistila domněnku pocitu suverénního občana. Můj kamarád se stal člověkem šťastné povahy i kariéry v jakémkoliv prostředí. A já dodnes soupeřím s příznaky a původy nejen mé nesuverenity ....bych za nás defektní liberální demokraty antikomunistického původu v prostředí demokratického režimu dodal.
Z raného dětství mám vzpomínku jásavou. Nemohouc dospat vyhlížím z okna, až půjdou dělníci z Waltrovky Jinonickou kolem našeho domu. Mávali praporama a zpívali pochodové písně. To mi bylo tak čtyři. Skoro jsem v prvomájovém průvodu jednou byla, někdy v roce osmdesát, vedení gymplu rozhodlo, že půjdem v průvodu žižkovských žen. Pamatuju nejvíc na pocit studu ze stáda a že jsem jeho součást. Byly tam takové uvědomělé ženy, peskovaly mě za blbé kydy a postrkávaly do zákrytu, možná ten stud byl taky za ně. Dali nám do ruky něco, co jsme měly zvedat a vytvářet tím na hlavami nějaké obrazce či co. Ten stud až bolení břicha jsem nevydržela a vzala roha ještě než se průvod dal do pohybu. Studu jsem se nezbavila, přepadá mě pořád, stačí poslouchat, když se lidi baví o uprchlících. Nebo když náš pak prezident někde plácne nějaký ten rozšafný blábol.
Stud taknějak ustupuje. Znázorněný W.A. představil svůj nový film...jde o kratochvíli pro celou rodinu, o zábavu kterou je možné proložit zamyšlením nad různými charaktery, kterými je lidské plémě obdařeno.....tak takhle si kulturu Višegrádští nepředstavují.
dneska jim tu vitalitu upřímně závidím. stávkuje mi páteř. prej se ještě nemůže ležet v trávě. pche. může. ale pak stávkuje ta páteř.
OdpovědětVymazatMně stále stávkuje pata. Přesto jsem dobré mysli, neb se mi podařilo sposlechnout a shlédnout v útrobách Akropolis umělecký doklad absurdity lidského bytí a posléze to vše opláchnout přímo z tanku.
OdpovědětVymazatZnázorněná stará cesta do Bolgheri láká k výletu - patasempatatam - zastavte se.
Já byla včera u sličné physioterapeutky. Prohňácala mě odhlavykpatě. To by se Vám asi líbilo ještě víc než mně. Můj milý malý sekundující v Akropoli šílenosti lidského bytí mi zrovna volal z Osla. Čumí do vln a líže zmrzku. Na světě je chvílema moc dobře. Zastavíme.
OdpovědětVymazatPS: Koukla jsem na DR a co to nečtu: "Situace mezi mým příbuzenstvem/blízkými, je stejně otřesná, jako v redakci Lidových novin." Nezevšeobecňujte, prosím.
OdpovědětVymazatPS2: A koukla jsem ještě jinam a posílám Vám fotku:
OdpovědětVymazathttp://65.media.tumblr.com/933d8bc71e1afb73e85adc5bb35b92a0/tumblr_o6lwuzFTlM1tr8297o1_500.jpg
Fotka je velmi dojemná. Začnu zase cvičit stupnice.
OdpovědětVymazatU nás velmi dojemně veselo. Puškin zranil psovoda a já si stále hladím patu v očekávání pomoci boží.
Na DR probíhá nekonečně nevyřešitelná rozprava mezi konvertitkou paní H., která si ještě plně nevydefinovala rozdíl mezi marxismem leninismem a marxismem ježíšismem a nepolapitelným filosofem panem P., kterému se mnozí snaží dostat na kobylku a mnohdy přímo vášnivě. Inu česká levice na cestě z kavárny do čajovny.
LN příměr byl jak to tak musí bývat trochu mimo. Pokusím se to napravit. Jaká byla Třeboňská pánev?
Pánev byla pěkná. Konzumovali jsme candáta, několik zmrzlin, kafí, kremroli, regenta, omočili se ve Světě, položili kytici, protlačili se náměstím. Poslední zmrzlina byla ve Strmilově. Pak už byly jenom buřty a víno. Oslavenkyni se výlet, myslím si, líbil.
OdpovědětVymazatDržím Vám palce, aby Vám pánbu s tou patou vypomohl a jsouc vyčerpána mizím podduchnu.
Zemančíkové úvahy k 1. máji mne nechaly vzpomenout na mé klíčově socializační prožitky prvého máje v dobách autoritativného parakapitalismu:
OdpovědětVymazatNa prvního máje padesátých let jsem sedával s kamarádem na térové střeše trafiky na Flóře, neb trafikantem byl dědeček kamaráda - invalida z první světové války.
Slunce hřálo a vzduch byl nasycen vůní asfaltu pod zadkem, tabáku z trafiky a rykem dechovek i lidu proudícího ze Strašnic Stalinkou na Václavák.
Ze všech těch let, mě po zbytková léta doprovází mé první poznání příkladné občanské suverenity:
Průvod odproudil a my u stánku zjišťujeme, že máme na jeden párek. Vyslovujeme přání, jsme suše odbyti, ale kamarád se zvídavým pohledem a jasným hlasem pokládá zástupcům státní instituce pro mne krajně nebezpečnou otázku "tak proč tu stojíte".
Byl oproti mne z rodiny, která si osvojila domněnku vlastníka moci ve státě, a svým dětem tak zajistila domněnku pocitu suverénního občana.
Můj kamarád se stal člověkem šťastné povahy i kariéry v jakémkoliv prostředí.
A já dodnes soupeřím s příznaky a původy nejen mé nesuverenity ....bych za nás defektní liberální demokraty antikomunistického původu v prostředí demokratického režimu dodal.
Z raného dětství mám vzpomínku jásavou. Nemohouc dospat vyhlížím z okna, až půjdou dělníci z Waltrovky Jinonickou kolem našeho domu. Mávali praporama a zpívali pochodové písně. To mi bylo tak čtyři.
OdpovědětVymazatSkoro jsem v prvomájovém průvodu jednou byla, někdy v roce osmdesát, vedení gymplu rozhodlo, že půjdem v průvodu žižkovských žen. Pamatuju nejvíc na pocit studu ze stáda a že jsem jeho součást. Byly tam takové uvědomělé ženy, peskovaly mě za blbé kydy a postrkávaly do zákrytu, možná ten stud byl taky za ně. Dali nám do ruky něco, co jsme měly zvedat a vytvářet tím na hlavami nějaké obrazce či co. Ten stud až bolení břicha jsem nevydržela a vzala roha ještě než se průvod dal do pohybu.
Studu jsem se nezbavila, přepadá mě pořád, stačí poslouchat, když se lidi baví o uprchlících. Nebo když náš pak prezident někde plácne nějaký ten rozšafný blábol.
Stud taknějak ustupuje. Znázorněný W.A. představil svůj nový film...jde o kratochvíli pro celou rodinu, o zábavu kterou je možné proložit zamyšlením nad různými charaktery, kterými je lidské plémě obdařeno.....tak takhle si kulturu Višegrádští nepředstavují.
OdpovědětVymazat