Psycho&Sóma

Poslouchala jsem rozhovor o psychosomatice. Ve zkratce: Myšlenka je doprovázená emocí, emoce není nějaký imaginární puf, ale podnět pro změnu aminokyseliny resp. jejích řetězců, tzv. peptidů/nanopeptidů. A nanopeptidy mění svojí strukturu podle druhu emocionálního vkladu a putujou po těle a zachytávají se buněčných membrán a buňkám předávají konkrétní informaci, jak se buňka má chovat a buňka informaci předá systému, ve kterém je začleněna. Když je nálož negativních informací posílaných do těla přesmoc, buňky se začnou chovat jinak než by měly. Zjednodušeně, když mám smutný emoce, tak pak můžu mít smutný třeba i plíce nebo játra, takže mi z toho začnou marodit. 

A jde to dál. Buňka si informaci pamatuje a předá ji svým buňkám-dcerám a ty pak žijou se zátěží svý mámy buňky. Za lidský život stihneme cirka osm až patnáct generací buněk a ty poslední mají naloženo úplně všechno od svých babiček a prapraprababiček a už to neunesou... Neodcházejí, protože by byly biologicky opotřebovány, ale na základě traumat, smutků, vzteků, zlob, agresí atd, tj neblahých informací, které jim zvenku posíláme. My sami modelujeme paměť a následně kondici buněk.

Vsuvka: stravuji se teď velice zdravě, neb mám smutné nějaké orgány.

Dodržuji životosprávu. (Nikdy nejdu spát dýl jak ve dvě, maximálně v půl třetí.)

Nesleduji českou politickou scénu.

Píše se pořád o nárůstu všech možných nemocí. Zamyslel se nad tím někdo globálně? Do lidí jsou horemdolem huštěny nezdravé emoce. Třeba strach. Čeho všeho se vlivem mainstreamu musí bát... ptačích chřipek, padajících letadel, rozptylové situace, zmeškání placení eletriky, sucha, záplav, exekutora, terorismu, bezdomovců, neúspěchu v zaměstnání, ztráty zaměstnání, imigrantů, tsunami, blbýho vysvědčení, neschopnosti dostát nárokům šéfa/ky, otce/matky, manžela/ky, neschopnosti chápat šíleně chytrej telefón, pylů, otevření novin, nemoci, stárnutí, velkýho zadku, malýho zadku atd... pak nemaj chytit každej vir, co jde kolem (i některá nádorová onemocnění jsou virového původu).

Je potřebné pouštět si k tělu víc věcí doprovázených pozitivními emocemi, aby nanopeptidy letěly celý natěšený k buňce vyřídit jí dobrý zprávy. A je třeba "mít rád sám sebe". Není to úplně jednoduché, naučené vzorce chování jsou v lidech jak v koze. V rozhovoru povídala pí. doktorka, která pracuje s onkologickými pacienty, že pro tělo je nejvíce devastujícím vzorcem chování odmítání sama sebe, role a pozice oběti, sebeobětování, sebeznehodnocování, sebetrestání... ("Sebedevastující vzorec chování nacházíme u onkologických pacientů vždycky.")

Závěrem: Sem s dobrýma zprávama, dík za každý (yntelygentní!) humor, hodně hrabat (listí!) a vůbec..... salve!;)

A ještě psycho:  https://www.youtube.com/watch?v=NG3-GlvKPcg
A tohle je ten rozhovor (ale asi nepoběží mimo čr): http://video.aktualne.cz/dvtv/klimova-nemusime-byt-nemocni-je-do-nas-ale-masirovan-strach/r~7c0d6f407ef711e5a705002590604f2e/?utm_source=centrumHP&utm_medium=dynamicleadbox&utm_content=B&utm_term=position-1