Tak jsem vážení nakoukl jak nakládá s atavistickými pudy Freud, který se domnívá, že pud nemůže být uspokojen a jeho odepření/zákaz vždy vyvolává nesnáze. Nedalo mně - při pohledu na znázorněnou situaci dvou animálně působících hominidů na pozadí apokalypsy - nás neobohatit jeho nudnými nápady: Civilizační proces emancipace kulturního stavu od animálního byl a je doprovázen zákazy. Pudová přání jsou však v rozporu s kulturou a jejich odpírání nutně vyvolává frustraci a asociální reakce. Vývojový proces kultury tak probíhá rukuvruce s vývojem společenské anticipace pudových přání. Příkladně: - kanibalismus se v současnu a z neanalytického pohledu se jeví jako zcela překonaný - incestní přání je možné a i přes zákaz splnitelné - k zabití dochází v naší kultuře za určitých podmínek stále, ba i na základě příkazu a je i honorováno. Je tedy možné očekávat, že i budoucí vývoj kultury přinese další posun. Jedinec prochází procesem proměny obdobnému přeměně dítě – dospělý. Na základě zvnitřnění zákazů pudů se z protivníka kultury stává více méně její nositel. Akceptace kulturního rámce, která se stává jeho psychologickým kulturním vlastnictvím je však vynucená. Trvalý střet mezi mírou zvnitřnění kulturních předpisů a frustrací na základě odpírání pudů, je tak stálým zdrojem morální nespolehlivosti člověka. I u kulturně vyspělého jedince se tak setkáváme s hrabivostí, podvodem, pomluvou, pomstychtivostí, p.......
Při hodnocení psychologie názorové arogance - tedy morální úrovně kultury přichází v úvahu nejen míra zvnitřnění kulturních předpisů, ale i ideály a umělecká tvorba - tedy uspokojení, které lze z nich získat. Ideály a umělecké výtvory - nositelé maxima daného kulturního okruhu – slouží následování, ale ve skutečnosti - jsouce pohříchu narcistické povahy - jsou nástrojem uspokojování hrdosti ze zdařilých výkonů. Což ke své úplnosti potřebuje srovnávání s kulturami, které se věnovaly jiným výkonům a vyvinuly jiné ideály. Přes přirozenou rozdílnosti si nositelé jedné kultury osobují právo podceňovat druhé. Tak vedou kulturní ideály k rozdvojení a znepřátelení různých kulturních okruhů, jak je nejzřetelněji platno mezi některými národy a některými čtenáři a přispěvateli Cafe Crema Ambiente ...... bych dodal.
Se vším souhlas, až na to znepřátelení mezi přispěvateli Cafe, naopak bych neskromně/domýšlivě/nepokorně/drze či sebevědomě myslila, že cafepřispěvatelé patří na ose přeměny dítě-dospělý k těm finišujícím, v otázce přístupu k jiným kulturám určitě.
Jedeme zítra a já mám přehřátou mozkovnu a napomáhám spravedlivému boji za lepší demokracii dnes. Zde doklad z DR - Řecká demokracie je dnes dokazatelně zcela bezzubá Středa, 12.Srpna 2015, 18:45:2
V dekadentní fázi demokracie - kdy pud sebezáchovy elit zela nahradí duch hrabivosti - nezbývá lidu než pud sebezáchovy vzít na sebe. Je známou, mnoha tisíciletou tradicí řeckého lidu, jednoho dne procitnout do hladového rána a zúčtovat.......... Jenže komu dnes předložit účty, když dnešní elity neplatí daně protože nemají příjmů nemají peněz protože ty se pobybují neznámem globálního financ-kapitalismu žijí v majetku, které jim nepatří a majitele neznají A jejich spřátelené elity za hranicemi demokratického Řecka jsou jim spolehlivě věrné. A lid demokratického západu je bez demokratických tradic a trpí duchem bezduchého konzumismu ........bych dodal Doporučuji Volker Pispers Kapitalismus https://www.youtube.com/watch?v=XXK7cvI1qUw podaný v instantní a přesto chutné formě
I má hlava je silně přehřátá a ještě navíc musím vymyslet svatební hostinu, aby byla hotová za pět minut a nemusel se zapínat sporák;)
Ještě bych k elitám, hrabivosti, pudům, bezduchosti a konzumismu přidala média, která jsou toho všeho zdatným pomocníkem zprostředkujícím oblbování a strašení a....... "Hlídací pes demokracie" se stal poslušným pejskem anžto součástí těch oněch elit... třeba Parlamentní listy vydává ten člověk, co obchoduje s hazardem (Ivo Valenta), ten, co je tak šíleně důvěryhodný, že ho lid zvolil senátorem. Z hlídacího psa demokracie se stalo zásadní nebezpečí pro demokracii.
Těšení bylo nadarmo - následkem trouchnivěním a přehřátím mého mozku. DR vydává Patočka a v houfu jeho hlídacích psů jsou i hlídači katolického dogmatismu. Demokracie je když.......a vyznavačů totalitních postojů - znalců konečné pravdy- je pod 50 procent. Ochladilose zastavtese.
Ochladilose zastavtese. Jakmile zmerčíte prvního praváka, podejte zprávu! Demokracie je když....... a vyznavačů pod 50 procent... to tu nemáme ani náhodou... k saželéniju.
Nemáte doma k vypučení "Pátou dimenzi" pana Vopěnky - jde prý o literární výpověď o stavu češstva na přelomu století. Škoda že jsem nevěděl jak se jmenuji a kdo je Vopěnka. Možná že by mne lecos objasnil.
Jmenuje se to "Pátý rozměr". V pondělí zakoupím a pučim. Škoda, že byl takovej hic, taky jsem byla mimo, takže jsem vůbec nevěděla, pro koho vařím a ani jsem po tom nepátrala. Akorát jsme si s panem Vopěnkou pozdě v noci objasnili, že jsme chodili do stejný školy, čili jsme do noci probírali společné profesory/ky, na češstvo nedošlo, jenom na migranty, ale to už tam zase nebyl pan V., čili jsem zase byla za sluníčkovou blbku, dybyste byl vostal dýl, moh jste se mě sakra krapet zastat!
K umu literárnímu a lidskému údělu - narazil jsem na Vaculíkovu odpověď braanovi, který mu drze ale správně předhazoval kolaboraci s klausiánstvím, ve kterém se mi setsakra políbil pojem vleklé poznání: ...Nemám rád patos ve slovech. Mám rád, když slova naopak znějí velice obyčejně, skromně až sebeironicky, ale ve čtenáři se při nich zvedá zuřivý, až do prstů a vlasů prostupující souhlas či odpor, opřený nikoli o ta slova, ale o vlastní vleklé poznání... (a pro vás braano přidám ještě kousek). ...Bál bych se a bojím se budit v lidech však jen hněv, jen odhodlání, jen souhlas či odpor. Po všech zlých zkušenostech chtěl jsem vždycky poukazovat na rozpornost a nejednoznačnost věcí. Ucházet se tedy jen o souhlas těch, kdo tuto rozpornost snesou, kdo jsou při všem odhodlání i ukázněni... (L.V.Nepaměti, vyd.Atlantis 2008) Jak to mluví nakladateli z duše? Hřiby nerostou a nerostou - uděláme risotto barolo. 15. jugoška stále platí
To napsal pan Vaculík moc hezky. Pravda je, že při čtení některých jeho sloupků v Lidovkách zvedal se ve mně (zuřivý je přehnané adjektivum) nesouhlas, opřený o vlastní (ale zase ne tak vleklé) poznání.
O duši nakladatelově moc nevím, dala jsem na svůj čuch a voněl sympaticky... třeba bude příležitost poznat ho blíže... třeba při nějaké příští svatbě... jugoška je v mailu... na hřiby-nehřiby už nestihnem přijet, vždyť už se zase pakujete... leda zejtra
Tak jsem vážení nakoukl jak nakládá s atavistickými pudy Freud, který se domnívá, že pud nemůže být uspokojen a jeho odepření/zákaz vždy vyvolává nesnáze.
OdpovědětVymazatNedalo mně - při pohledu na znázorněnou situaci dvou animálně působících hominidů na pozadí apokalypsy - nás neobohatit jeho nudnými nápady:
Civilizační proces emancipace kulturního stavu od animálního byl a je doprovázen zákazy.
Pudová přání jsou však v rozporu s kulturou a jejich odpírání nutně vyvolává frustraci a asociální reakce.
Vývojový proces kultury tak probíhá rukuvruce s vývojem společenské anticipace pudových přání.
Příkladně:
- kanibalismus se v současnu a z neanalytického pohledu se jeví jako zcela překonaný
- incestní přání je možné a i přes zákaz splnitelné
- k zabití dochází v naší kultuře za určitých podmínek stále, ba i na základě příkazu a je i honorováno.
Je tedy možné očekávat, že i budoucí vývoj kultury přinese další posun.
Jedinec prochází procesem proměny obdobnému přeměně dítě – dospělý.
Na základě zvnitřnění zákazů pudů se z protivníka kultury stává více méně její nositel.
Akceptace kulturního rámce, která se stává jeho psychologickým kulturním vlastnictvím je však vynucená. Trvalý střet mezi mírou zvnitřnění kulturních předpisů a frustrací na základě odpírání pudů, je tak stálým zdrojem morální nespolehlivosti člověka. I u kulturně vyspělého jedince se tak setkáváme s hrabivostí, podvodem, pomluvou, pomstychtivostí, p.......
Při hodnocení psychologie názorové arogance - tedy morální úrovně kultury přichází v úvahu nejen míra zvnitřnění kulturních předpisů, ale i ideály a umělecká tvorba - tedy uspokojení, které lze z nich získat.
Ideály a umělecké výtvory - nositelé maxima daného kulturního okruhu – slouží následování, ale ve skutečnosti - jsouce pohříchu narcistické povahy - jsou nástrojem uspokojování hrdosti ze zdařilých výkonů.
Což ke své úplnosti potřebuje srovnávání s kulturami, které se věnovaly jiným výkonům a vyvinuly jiné ideály.
Přes přirozenou rozdílnosti si nositelé jedné kultury osobují právo podceňovat druhé.
Tak vedou kulturní ideály k rozdvojení a znepřátelení různých kulturních okruhů, jak je nejzřetelněji platno mezi některými národy a některými čtenáři a přispěvateli Cafe Crema Ambiente ...... bych dodal.
Se vším souhlas, až na to znepřátelení mezi přispěvateli Cafe, naopak bych neskromně/domýšlivě/nepokorně/drze či sebevědomě myslila, že cafepřispěvatelé patří na ose přeměny dítě-dospělý k těm finišujícím, v otázce přístupu k jiným kulturám určitě.
VymazatApropó jaktože už nejste v Praze???
Jedeme zítra
Vymazata já mám přehřátou mozkovnu a napomáhám spravedlivému boji za lepší demokracii dnes.
Zde doklad z DR -
Řecká demokracie je dnes dokazatelně zcela bezzubá
Středa, 12.Srpna 2015, 18:45:2
V dekadentní fázi demokracie - kdy pud sebezáchovy elit zela nahradí duch hrabivosti - nezbývá lidu než pud sebezáchovy vzít na sebe. Je známou, mnoha tisíciletou tradicí řeckého lidu, jednoho dne procitnout do hladového rána a zúčtovat..........
Jenže komu dnes předložit účty, když dnešní elity
neplatí daně protože nemají příjmů
nemají peněz protože ty se pobybují neznámem globálního financ-kapitalismu
žijí v majetku, které jim nepatří a majitele neznají
A jejich spřátelené elity za hranicemi demokratického Řecka jsou jim spolehlivě věrné.
A lid demokratického západu je bez demokratických tradic a trpí duchem bezduchého konzumismu ........bych dodal
Doporučuji Volker Pispers Kapitalismus https://www.youtube.com/watch?v=XXK7cvI1qUw
podaný v instantní a přesto chutné formě
I má hlava je silně přehřátá a ještě navíc musím vymyslet svatební hostinu, aby byla hotová za pět minut a nemusel se zapínat sporák;)
VymazatJeště bych k elitám, hrabivosti, pudům, bezduchosti a konzumismu přidala média, která jsou toho všeho zdatným pomocníkem zprostředkujícím oblbování a strašení a.......
"Hlídací pes demokracie" se stal poslušným pejskem anžto součástí těch oněch elit... třeba Parlamentní listy vydává ten člověk, co obchoduje s hazardem (Ivo Valenta), ten, co je tak šíleně důvěryhodný, že ho lid zvolil senátorem. Z hlídacího psa demokracie se stalo zásadní nebezpečí pro demokracii.
A vosy nám žerou úrodu na vinici. was damit?
A už se na vás túze těšíme;)
Těšení bylo nadarmo - následkem trouchnivěním a přehřátím mého mozku.
OdpovědětVymazatDR vydává Patočka a v houfu jeho hlídacích psů jsou i hlídači katolického dogmatismu.
Demokracie je když.......a vyznavačů totalitních postojů - znalců konečné pravdy- je pod 50 procent.
Ochladilose zastavtese.
Ochladilose zastavtese. Jakmile zmerčíte prvního praváka, podejte zprávu!
OdpovědětVymazatDemokracie je když....... a vyznavačů pod 50 procent... to tu nemáme ani náhodou... k saželéniju.
Nemáte doma k vypučení "Pátou dimenzi" pana Vopěnky - jde prý o literární výpověď o stavu češstva na přelomu století.
VymazatŠkoda že jsem nevěděl jak se jmenuji a kdo je Vopěnka. Možná že by mne lecos objasnil.
Jmenuje se to "Pátý rozměr". V pondělí zakoupím a pučim. Škoda, že byl takovej hic, taky jsem byla mimo, takže jsem vůbec nevěděla, pro koho vařím a ani jsem po tom nepátrala. Akorát jsme si s panem Vopěnkou pozdě v noci objasnili, že jsme chodili do stejný školy, čili jsme do noci probírali společné profesory/ky, na češstvo nedošlo, jenom na migranty, ale to už tam zase nebyl pan V., čili jsem zase byla za sluníčkovou blbku, dybyste byl vostal dýl, moh jste se mě sakra krapet zastat!
Vymazathttp://casopis.hostbrno.cz/archiv/2009/9-2009/ztraceni-v-patem-rozmeru
VymazatZdrcujici kritika. Kde je pravda?
VymazatCo já vim. A zapomněla jsem dneska zajít k pani knihkupcové. Hlava děravá.
VymazatK umu literárnímu a lidskému údělu - narazil jsem na Vaculíkovu odpověď braanovi, který mu drze ale správně předhazoval kolaboraci s klausiánstvím, ve kterém se mi setsakra políbil pojem vleklé poznání:
Vymazat...Nemám rád patos ve slovech. Mám rád, když slova naopak znějí velice obyčejně, skromně až sebeironicky, ale ve čtenáři se při nich zvedá zuřivý, až do prstů a vlasů prostupující souhlas či odpor, opřený nikoli o ta slova, ale o vlastní vleklé poznání... (a pro vás braano přidám ještě kousek). ...Bál bych se a bojím se budit v lidech však jen hněv, jen odhodlání, jen souhlas či odpor. Po všech zlých zkušenostech chtěl jsem vždycky poukazovat na rozpornost a nejednoznačnost věcí. Ucházet se tedy jen o souhlas těch, kdo tuto rozpornost snesou, kdo jsou při všem odhodlání i ukázněni... (L.V.Nepaměti, vyd.Atlantis 2008)
Jak to mluví nakladateli z duše?
Hřiby nerostou a nerostou - uděláme risotto barolo.
15. jugoška stále platí
To napsal pan Vaculík moc hezky. Pravda je, že při čtení některých jeho sloupků v Lidovkách zvedal se ve mně (zuřivý je přehnané adjektivum) nesouhlas, opřený o vlastní (ale zase ne tak vleklé) poznání.
VymazatO duši nakladatelově moc nevím, dala jsem na svůj čuch a voněl sympaticky... třeba bude příležitost poznat ho blíže... třeba při nějaké příští svatbě... jugoška je v mailu... na hřiby-nehřiby už nestihnem přijet, vždyť už se zase pakujete... leda zejtra