Včera, dnes a zítra... červená knihovna

První republika, z románu na pokračování Světlo jeho očí:

Hlas se jí zlomil do nejnižší toniny: "...chci s tebou zůstat, můj drahý hochu!" Venku se bouře tišila. Déšť ustával a zahrada klidně oddechovala po přestálé vichřici, Kdesi se ozvaly hodiny jedním úderem. Frank se tiše sklonil ke Světliným rukám, jež mu podávaly dar největší lásky. Zaplaven nekonečným pocitem vděčnosti a ničivého štěstí, pokryl polibky něžné dlaně, šeptaje nejkrásnější slova, jež mu vytrysla až ze dna srdce: "Světlo, má jediná, drahá ženo!"

Padesátá léta, z časopisu pracujících žen Rozsévačka, z románu na pokračování o stachanovce Anně Kuzněcovové:

... pokoušela se skrýt své vzrušení, ale nedařilo se jí to. Styděla se, že nemůže v sobě přemoci touhu stát se velitelkou jedenatřiceti strojů.

Současnost, Beatrice Small: Výchova lady Lucindy:

"Chceš přefiknout, ty moje překrásná, chytrá ženo?" "Ano, Luciane, ty můj báječný muži, to si piš, že chci! Máš snad v úmyslu zbytek noci strávit tím, že mi o tom budeš vykládat?" Poškádlila ho Lucinda. "Mám v úmyslu strávit noc tím, že ti to budu dělat!"