Trochu o hudbě

100 Club je londýnský hudební klub, fungující od čtyřicátých let už minulého století, kde hrály všechny možné rockové a jazzové hvězdy a kde odstartovala punkrocková módní vlna resp. takhle: odehrál se tam údajně ten zlomový okamžik, kdy se punk přesunul z undergroundu do mainstreamu. Před časem proběhly v tisku dvě zprávy týkající se tohoto klubu. Tou první byla zpráva, že klub končí, protože nemá na nájem. Na jeho podporu vystoupilo plno umělců včetně P. McCartneyho a M. Jaggera a nad klubem se nakonec smilovala společnost Converse (boty, trička, kabelky, mikiny), která bude klub sponzorovat. Druhá zpráva byla o tom, že ministr pro anglické dědictví rozhodl, že památný klub nebude zařazen do seznamu kulturních památek. Ani Mick Jagger s šlechtickým titulem onoho anglického úředníka neobměkčil. A já bych řekla, že je to dobře. Mi to přijde legrační resp. vůbec mi to nepřijde legrační, když se rebelové dělající si prču z královny domáhají královského štemplu, který by posvětil, že patří ke kulturnímu dědictví. Není dobré, když se rebelie má změnit v „tradicí“, nad níž se s vážnou tváří pokyvuje hlavou…. i když se to samosebou děje… jednak každou hodnotu či symbol lze tržně zpeněžit… druhak moc je schopná ke svému zvěčnění využít čehokoliv, včetně revolty.

Musím se vám k něčemu přiznat: Nemám moc ráda Beatles. Už když jsem začala chodit do školy, bylo rozhodnuto, že je to nejlepší/nejslavnější kapela všech dob dopředu i dozadu. A asi tomu vůbec nerozumím, ale i kdyby byla, ta jistota, že když pustím rádio, jistojistě ji během hodiny dvou uslyším, a co hůř ne v originále, ale v country, orchestrální, jazzové, rockové, reggae, dechové, bluegrassové, vánoční, trampské, vokální, swingové či psychedelické úpravě a že když vlezu v obchoďáku do výtahu, uslyším ji ve výtahovém provedení a když volám do pojišťovny, vyhrává mi coby čekací hudba yesterday, a bude to tak patrně na věkyvěků, mi ty hochy dokonale otrávilo… a oni za to nemůžou.

P.S. Sympatický stránky: http://suckmybeatles.com/