Tak 'di do práce!!!

2 pankáči leží na chodníku a jeden huláká na kolemjdoucí dívku: Heeeej, máš nějaké drobné?? a ona: Neeee, fakt, nemám ani vindru...
a pankáč: Tak 'di do práce!!!


Italský rybář chytá na pláži ryby. Německy podnikatel, toho času na dovolené, chvíli přihlíží, pak zakroutí hlavou a začne radit: "Běžte radši tam na ty skály, tam chytíte víc!" Rybář se překvapeně otočí:" A proč bych to dělat?" "Hehe, no, to je jasné, co potřebujete, to si necháte, zbytek prodáte a budou prachy!" "Aha- a co dál?" Co dál, co dál- pak si koupíte loďku, pak loď, pak flotilu a ovládnete celé pobřeží..." zasnil se podnikatel. "Lidí na vás budou makat..." "A co budu dělat já?" "No- vy budete už jen se skleničkou v ruce válet se na pláži a- chytat ryby!" Rybář se otočí zpět ke svému starému prutu a odvětí: "Hm, to už ale dělám teď a nestálo mě to ani minutu času..." 

"Teď" je to jediné, co je. Co bylo, nebo bude je bylo/nebylo/bude/nebude. Zrychlení zmenšilo prostor. Zrychlení a růst jsou jediné dvě veličiny, které jsou dnes měřítkem "kvality". Kvalita sama ustoupila do pozadí. Webová presentace firmy musí být stále čerstvá, jinak vzniká pocit, že s firmou není něco v pořádku. Růst znamená, že jsou firmy, nebo instituce, jakožto i privátní osoby v pořádku. Jedno, na úkor čeho. Jedno, jestli výdaje přesáhnou příjmy. Jedno, jestli někdo vlastnictví nemůže splácet. Důležitý je pouze vyditelny růst.


Zrychlení dosáhlo maxima. Ale to už psal J.W. v. Goethe ve své době (18/19 stol.). Už on měl tyto pocity. Jaké máme mít potom my? Dříve se za jednu generaci nezměnilo nic. Ani za tři. Nyní se za jednu generaci změní vše možné 3x. A je to chtěné- i námi samotnými. Natož industrii.
Pánbůh stvořil konzumenty, producenty a pak ještě lidi, řekl jeden chytrý pan Kraus.
Jsme první generace, která nevěří tomu, že se naše děti budou mít lépe. Heslo dne zní- pracujte více za méně peněz, abyste si udrželi přibližně stejný stávající standard a počítejte s tím, že může být mnohem hůř!
Částečně je to v našich rukou, částečně to záleží na nové generaci, jak dalece bude spolupracovat a oprostí se- společně s námi- od bezhlavého konzumu;  částečně můžeme jen přihlížet- společně s politiky, kterým finančníci a industrie vyrvaly opratě z rukou. Ale na konci těch opratí běžíme my, v kole, jako křečci a záleží jen na nás, jestli vyskočíme,  nebo jestli poběžíme s ostatními ještě rychleji, dokud nám nedojde dech, padneme a na naše místo nastoupí jiný, již netrpělivě přešlapující maratónec. Dokud běžíme, nemáme si na co stěžovat- MY jsme potom ten systém- a ne tzv. "oni". ecco

kills