Poslední věty

 

Bylo mi šestatřicet let, a byl tedy nejvyšší čas, abych se pokud možno dál bral životem nepodroben nikomu, kdo by si osoboval právo určovat za mě, co je správné a co nikoliv.
(Ivan Klíma, Moje šílené století)

Na kropení by byla třeba delší hadice.
(Václav Havel, Prosím stručně)

Stav naprosté lhostejnosti, v němž se potom ocitám, říkal, je veskrze filosofickým rozpoložením.
(Thomas Bernhard, Chůze)

Tvořit znamená vzdorovat; vzdorovat znamená tvořit.
(Stéphane Hessel, Rozhořčete se!)

...a navždy, navždycky vzdálen hudbě svobody a veselým ohňostrojům a slavně vyhlížejícím zvonům, jež světu ohlašovaly dobrou zprávu, že nespočitatelný čas věčnosti konečně skončil.
(Gabriel García Márquez, Podzim patriarchy)

Ale jako každý lidský polibek i toto je svým groteskním a něžným způsobem odpověď na otázku, již slovy nelze vyjádřit.
(Sándor Márai, Svíce dohořívají)

Kurva, Nino. Tomu říkám divadlo.
(Erlend Loe, Tiché dny v Mixing Part)

Je to jen stesk po obraze, který jsem si udělal o svém otci a vryl si jej do srdce.
(Berhard Schlink, Návrat)

Tato kniha je věnována člověku.
(Michel Houellebecq, Elementární částice)

Ovšem to, co by byl udělal nejraději, udělat nesměl: dát Kulichovi dva hlasité políčky na jeho bledé baculaté tváře.
(Franz Kafka, Proces)

"Je to ale pakáž, tihle počestní lidé."
(Ěmile Zola, Břicho Paříže)

Hvězdy jsou nepostradatelné.
(Philip Roth, Vzala jsem si komunistu)

"Nechte mě přece konečně na pokoji!" - tatáž vzpomínka, která mě přiměla, abych mlčel, když jsem viděl pana Sommera mizet ve vodě.
(Patrick Sueskind, Pan Sommer)

P.S. Jsem slíbila dávat sem úryvky z knih, ale jsem děsnej lempl, tak jsem to dneska dohnala posledními větami z namátkou vybraných knih. Že by to bylo téma k debatě, to, uznávám, není.