Cesto-pis

Byli jsme dneska na výletě ve Velvarech. Nikdy jsme tam předtím nebyli, tož přišlo mi pěkné uzavřít rok něčím zbrusu novým. Velvary jsou krásné, malé, nejen husákem dobité městečko. Kostel u hřbitova postavil Vlach Santini Malvazione, původem od Comského jezera, který se ve Velvarech usadil a některé domy postavil a jiné přizdobil, proto mají zvláštní šmrnc. Zemřel 1626, zůstaly po něm dluhy, hlavně po hospodách, píšou v kronice.  Na hřbitově fučelo a hustě pršelo, nejčastější jména na náhrobcích byli Zimovi a Jelenovi. A u kostelní zdi našli jsme náhrobek jednoho našeho přímého praprapředka, velvarského radního, kterýžto skonal 1780, a jeho ženy Anny (to byl hlavní důvod cesty: hledání ztraceného času). 

Na náměstí nebyla ani noha. Je veliké, obešli jsme jej, nakoukli do železářství, u řezníka zakoupila jsem šunku od kosti, v zelenině dvě cukety a citrón a poděkovala cám ơn, čočku neměli; v restaurantu Paris zapila jsem smažené žampióny citronovým čajem, na závěr v kavárně v nefungujícím kdysi honosném hotelu vedle záložny espresso. Automobilem jsme jeli půjčeným, červeným.

 Na pořízené podobence z velvarského náměstí ukazuju k obloze, ale nečiním tak, nemylte se, z nějakých duchovních důvodů, ale protože nebe bylo krásně mračnaté a na rozhraní mezí dnem a nocí, jakoby blíž k noci.

Přeju všem, kdo sem ať už aktivně nebo pasivně nakukují, všechno dobré v roce 2012, hlavně zdraví, to je number one, a fantazii, a možná taky něco málo emočních tísní, neboť ty jsou jednou z podmínek tvořivosti,  a daru rozrušovat zaběhnuté, a citlivého vnímání života kolem. Přeju všem hezké sdílení s jinými lidmi, přeju vám živý zájem o život ;)

(P.S. Jsem si dala s pfpřáním záležet, ne že si z toho budete dělat šprťouchlata.)