zero sum game

Četla jsem včera na jednom blogu, který se jmenuje Inteligentní investor, že "cílem podnikání je vydělat co nejvíce a pak mít volný čas." Že podnikání není "zero sum game".  Ten termín jsem neznala a ráno otevřu Literárky a první, na co narazím je "zero sum game". 

Vrátím se naskok k dopisu pana Lasici, od něhož se pan Lasica distancoval (to je dobře,  sebelítost a zjednodušování mi k panu Lasicovi nepasovalo), dopis se dotkl skomírajících mezilidských vztahů. (Zrovna čtu jinde: Během posledních dvaceti let se okruh důvěrných osob průměrného Američana snížil z 12,5 na 2,5.) Zpátky k zero sum game. Je to hra s nulovým součtem. Ve společnosti na principu plusmínus zero-sum  se vytvářejí pouta.... na výsledcích mé práce  je někdo závislý a já jsem závislá na výsledcích práce někoho jiného. Je to otravný, ale je to minimální cena za život v humánní společnosti... pouta nejsou pouze finanční, své místo v nich má solidarita, přátelství, empatie, loajalita blabla atd (to jste měl pane ne-lasico na mysli?) Ve společnosti postavené na principu win-win, also na naivní představě, že každý je výherce, hraje každý sám za sebe, postupuje podle morálního přikázání "obohať se". Problém je, a moc se to nevytahuje, aby se nekazila radost z výhry, že výhru někdo musí zaplatit... např. země, od nichž se za pakatel kupují suroviny, lidé ze zemí, kde se pracuje za mzdu dolar/den, stav životního prostředí, mezilidské vztahy etc. Sociolog z Helvécie Aldo Haesler píše: "Když dva nebo více lidí dosáhnou zisku, hledej vyloučeného třetího, který celý účet zaplatí." AH se celý život zabývá mocí peněz a už před třiceti lety řešil, co se stane, až peníze budou neviditelné zcela. Ještě v takové době tak úplně nejsme, jedno je zřejmé, čím víc jsou peníze neviditelnější a méně hmatatelnější, tím je jejich moc větší. (George Simmel přišel s touto teorií už na přelomu 19. a 20. století ve Filofosii peněz, a to tehdy o elektronických penězích nebylo širokodaleko viduslechu.)

Lidé vydělávají peníze, protože myslí, že peníze zahánějí existeniální strachy (čím víc peněz tím míň strachů).  Paradoxní na penězích je, že mají zahánět strachy a přitom znehodnocují mezilidské vztahy, z jejichž nedostatku strachy vznikají. Dobrej řetízkáč.

Nefňukám, konstatuju. ;)