Freud trpěl celý život strachem ze smrti. Žil přitom v
hegeliánském lingvistickém prostředí, v kontaktu s německou filozofií, a tak
znal mnohé germánské výklady o tom, že strach ze smrti je základní definicí
lidského života. Dlouho to také v jehoživotě takto probíhalo. Až jednoho dne
pochopil. Toho dne se ukázalo, proč je Freud jako myslitel o jedno patro nade
všemi německými filozofy, co jich dějiny vyvrhly. Toho dne konečně Freud
pochopil, že strach ze smrti není vůbec univerzálií. Uvědomil si, že drtivá většina obyčejných lidí se smrti vlastně nebojí.
Naopak, masy doslova dychtí svůj život utratit pro nějakou ideu, která je
zrovna po ruce - vůdce, vlast, boha... Sigmund Freud na své
velkolepé cestě poznání si uvědomil, že jeho ryze personální strach ze smrti
byl odporem jeho vlastního vědomí, který mu bránil objevit to, co bylo ještě
mnohem revolučnější a nepřijatelnější než jeho sexuální teorie: pud smrti.
Z
knihy: Média, psychoanalýza a jiné perverze, autor Jan Stern, Malvern 2006
nevěřím psanému ani za mák ... mi to přijde jako slátanina, jako spekulace ... čtu Freuda velmi rád ... nic takového jsem tam nenašel ...
OdpovědětVymazatmusíte se asi smířit s tím, že nevíte všechno na světě... hrůzy první světové války daly Freudovi podnět k přemejšlení o tzv. pudu smrti (blíže v knížce "Mimo princip slasti")... tři základní oblasti v jeho teoriích o vrozeném vybavení člověka jsou narcismus, libido a pud smrti
OdpovědětVymazatJeště dovysvětlení: Pud smrti míří (podle Freuda) dovnitř, pak je sebezničující, nebo ven, v tom případě ničí druhé. Když se pud smrti spojí se sexualitou, projevuje se v sadismu nebo masochismu (podle Freuda). Síla pudu smrti je u různých lidí různě redukována, Freudův závěr je však takový: člověk je ovládán impulsy buď k ničení sebe sama nebo druhých, a tomuto tragickému osudu se nemůže příliš bránit.
OdpovědětVymazatS jeho teorií polemizovali psycho-odborníci, přesto je "destuktivní pud" uznáván jako terminus... jiní považují agresivitu za sebezáchovný pud... Freud říká, že agresivita je slouhou smrti.
díky, pokusím se Freuda lépe luštit ... jistě jsem nečetl vše ... já dám samozřejmě víc na své pocity z jeho plků než na jeho plky samotné ... nějak to dám dohromady ...
OdpovědětVymazatjá osobně mám u lidí za to, že ze smrti jako takové strach nemají ... spíše myslí, a mnozí se toho bojí velmi, na bolest před smrtí (kterážto se v případě úrazu či nemoci děje) ... a dále, jsme tvorové společenští, tedy mnohdy smrt vnímáme jakožto přerušení našich vazeb na druhé lidi ... pokud tyto vazby máme silné, i ta představa smrti je silná a bolestná ... jedná se nikoliv o lpění na fysickém životě, nýbrž o lpění na lidech, na vztazích k nim ... jsme duše ... nikoliv těla ... tedy si myslím, že ten prvotní pud sebezáchovy, ta první signální soustava, která tělo chrání před destrukcí, je značně převýšena pocity a postoji těla duchovního ...
agrese je IMHO spíše bojem za sebezviditelnění ... a za pocit bezpečí ... agresí se více zapojujete mezi lidi a zároveň ten svět více manipulujete, aby byl pro vás bezpečnější ... že se jedná o chiméru a o nefunkční jednání je věc jiná ... ale ten pokus o dosažení zmíněných cílů tam IMO je ...
já myslim, že lidi se bojí nejvíc toho, co neznají, a smrt nemají šanci předem poznat; bojí se nepochopitelného, neumí si představit "nic", ani kouda vědomí, a na furt, naprostý zánik, bez možnosti nějak to ukecat... myslim, že je to prostý strach z toho, že "nebudu existovat"... vazby na druhý lidi, to je alibi, "jsem hrdina, i v minutě smrti budu myslet na druhé lidi"...
OdpovědětVymazat... co když mi zbytkové vědomí dá na poslední chvíli vědět: haha, už jsi po smrti...
taky si můžu říct: uvidíme, nějak to dopadne... nepředstavitelnost je v tom, že houby uvidíme, bude šmidra..
nemyslím, že by se lidé báli bolesti před smrtí, na bolest jsou léky, to spíš nemohoucnosti stáří a odkázanosti na druhýho se obávají...
...bojí se té poslední chvíle, tělo už nefunguje a vy pokud jste ready nemáte šanci zabránit možkovým buňkám aby šrotovaly...
...a co když mě nakonec napadne: sakra, kdybych si svou smrtelnost pořádně uvědomila dřív... nežila bych třeba jinak? vždyť jsem to všechno nějak profrcala...
Když umíral Voltaire, filosof-osvícenec, sledoval svůj puls, pak zavrtěl hlavou, že přestává tepat... myslel až do konce...
to jsem se ale do toho zamotala
Tak to co napsal pan Stern je k pobavení.
OdpovědětVymazatA pan Freud napsal, že život je ovlivňen více pudy. Řízen velmi konstruktivní erotickým pudem (který nám dnes nadrobil 7 miliard spoluobčanů) a velmi destruktivní pudem smrti, spěje svou přirozenou cestou přeměny organické hmoty (ze které se paní Anno skládáte vy a vaše myšlenky) ve hmotu anorganickou. Tyto pudy jsou v polarizujícím napětí mezi touhou po stavu velkého minerálního klidu kamene a touhou erotickou po organickém stavu. Z tohoto napětí protichůdného působení vznikají naše životní projevy, kterému učiní konec jen ta smrt.
Lépe to vykládá pan Safranski v knize Böse, oder das Drama der Freiheit, která ksakru ještě v CZ nevyšla.
Anebo pan Fromm v Anatomii lidské destruktivity.
OdpovědětVymazatpoznámka k věčnýmu šrotování: babička nám po sedmi mozkovejch mrtvicích .... po sedmi asi půlročních zmrtvýchvstání, kdy se od nemohoucnosti a pochcávání se postupně probojujete k pár krokům a slovům s bližními, než to s váma zas sekne ... zanechala počmáraný knihy (vždy se znovu učila psát) ....
OdpovědětVymazatnejsilnější hláška byla: "Panebože, proč jsem tak hloupá ... "
zřetelně si uvědomovala svůj stav ... a nesnášela ho ...
přechod ze stavu organického do anorganického je doprovázen roztodivně namahavými projevy nevole. Zřejmě ta budoucnost klidu minerální substance neláká každou povahu, notabene jde o pod pokličkou držené nedostupné poznání.
OdpovědětVymazatNaprosto chápu, že život závisí na smrti, že i naše planeta určitě vznikla díky smrti jiných planet a že aby vznikly tak úžasně složité organismy, jakým jsem já, nebo vy, pane braano, které si sami sebe uvědomují, musela se vyzkoušet a nechat zemřít dlouhá řada různých mutací, to všechno dobře chápu, ale když se má chápání dotknout mé mrtvoly, jsem s chápáním v koncích ;))
OdpovědětVymazat