Měli jsme kdysi kámoše. Byl spolužák mého milého na vejšce. Byla s ním strašná sranda, měl neuvěřitelný hlody.... hodný, dobrosrdečný; ti schopnější, pilnější a úspěšnější by jej ohodnotili jako nezodpovědného mouchysněztesimě. Vystudoval gympl, pak vejšku, nastoupil do docela dobrého zaměstnání, oženil se. První dítě jim zemřelo v 5 letech. Firma, kde pracoval, po revoluci zkrachovala. Pokusil se rozjet vlastní živnost, nabízel nejrůznější audiovizuální služby, ale skončilo to natáčením svateb, oslav padesátin a pohřbů. Druhé dítě se jim narodilo s těžkým poškozením mozku. Následoval rozpad manželství, nechal ženě byt a odstěhoval se k rodičům. Nepil, nekouřil. Jeho podnikání vystačilo sotva na nejnutnější životní náklady. Byl ten typ, co potřebuje vedení, parťáka, zaměstnavatele. Pak mu zemřeli rodiče a on zůstal v jejich bytě. Potkala jsem ho cirka před sedmi lety, vyprávěl mi o velkolepých podnikatelských plánech. Včera jsem se dozvěděla, že je už čtrnáct dní na ulici. Dva roky neplatil nájem. "Jak na ulici? Přece má bráchu, bývalou ženu, nějaký další příbuzný, kámoše...," ptala jsem se. "Ne, ti všichni ho odepsali. Je regulérně na ulici." Chtěla bych ho potkat. Na který ulici sakra je. Místo něj jsem ráno potkala jinýho, sbíral vajgly na zastávce. Měla jsem u sebe akorát dvě stovky, tak jsem mu je dala. Vim... to není řešení.
(Fotky se mi povedly nic moc. Kdyžtak je vyvechslujte)
OdpovědětVymazatDokud to bylo v Americe, hobbos, byla to romantika. Jezdili vlakama sem a tam, občas něco dělali, hráli na kytaru- prostě paráda. "...všichni už jsou v Mexicu, tak já už tam taky du..."
OdpovědětVymazatHorší, když je to přede dveřma...
Strach je základní lidská vlastnost- mocní vždycky této pudové vrozenosti využívali, majíce sami strachu nejvíce ;) Čím větší strach o sebezáchovu, tím větší šance na dobrou pozici.
Práce je spojena se strachem, být úspěšný je nutnost, stress. Státy, společenství, odebraly lidem strach ze zítřka, ale nasadily jim do mozku strach jiný- co, až tyto jistoty pominou? Není lepší, nechat to, jak to je, klid na práci? Tato situace je v postkomunistických zemích silnější, než kde jinde. Zběsilé nadávání na "socky" je proto silnější, než kde jinde. Strach z cizinců, kteří nám vezmou práci, ze známých v nouzi, z EU, ze světa, ze života v bídě. Nejvíc nadávají ti, kteří mají o co přijít. Často jsou to lidé v důchodu- tedy "socky".
Ekonom nadává na "socku" s 5 dětmi- nezajímajíce se, jak se do problémů dostal, státní zaměstnankyně nadává na EU- a ptá se: "Víte, jak je to těžké, dostat se k dotacím???" Záhadou zůstává, proč dotace chce, když nechce celý EU systém... jak typické.
Váš známý neměl strach že života- a hele, jak dopadl. Ještěže jsou na světě lidé, kteří to dokážou ocenit, třeba dvěma stovkama ;)
http://www.youtube.com/watch?v=I1C2gCXo4Gs
OdpovědětVymazatklušu dom... ukuchtit oběd užskorozdravýmu marodovi
OdpovědětVymazathttp://visboo.com/homeless-people-in-the-center-of-los-angeles.html (zdroj)
jo- měli se lip učit.
OdpovědětVymazatapropos učit... děti nemusíme vychovávat- všechno odkoukají od nás.
indické pořekadlo- kde dupou sloni, tam to odnese tráva.
v DR měli včera stejnej nápad na článek:
OdpovědětVymazathttp://denikreferendum.cz/clanek/12005-budme-neprizpusobivi
jo, pomalu ale jiste to dochazi. ted uz jen vymenny obchod a jsme zas kousek bliz ke svobode.
OdpovědětVymazat