Chtěla bych vědět, zda takové
infantilně-generační vzpomínání existuje i mimo kotlinu: Zažila jsem ho x-krát
v internetových diskuzích, v televizi na to téma běžel speciální
pořad na pokračování, diváci „tečou“ z dobových předmětů v Pelíšcích, sejde-li
se někde k posezení více lidí, dříve nebo později zazní: Jééé, pamatuješ…
na klučičí červené trenýrky s bílým lampasem a holčičí modré s gumičkami a
kapsičkou, na zvlhlou tatranku a ovocné sisinky, růžovou
žvýkačku a bakelitovou krabičku na mýdlo… na točenou červenou limonádu a botasky… a další generace na mončičáky,
vitacit, logo firmy Jednota, přeslazené kondenzované mléko a panáčka igráčka…. mýty
způsobující (n)ost-algickou slast… tak chtěla bych vědět, není-li vzpomínání na
takové pop-hovadiny způsobeno jistým druhem legračního konzumerismu, legračního
proto, že ta doba se vyznačovala chronickým nedostatkem zboží...
Ne- mohu vás ujistit, že je to v německy mluvících zemích stejne. Ale máte pravdu v jednom- u jídla je to méně a to nejen kvůli množství a výběru zboží, nýbrž- že tady skoro všechno ještě existuje. Ještě v období mezi válkami byl v Československu běžný třeba Meinl a jeho produkty. Meinl je tady sice taky fakticky na hromadě, ale jeho produkty, i když patří někomu jinému, stále existují. Nebo Pischinger- to jsem znal od prarodičů, nikdy jsem nevěděl, co to vlastně je- a najednou to tu vidím v obchodě. Jsou to takové čokoládové placky s mandlema- exquisite ;)
OdpovědětVymazatAle jinak- to samo. Bytové doplňky, oblečení, filmy, pohádky, seriály a večerníčky- jeee, pamatuješ? Mě většina připadá dost slabá, ale to je holt ta chybějící emoce. Nemám prostě ty zrcadlove neurony k těmhle věcem. Vzpomínáte, Křemílek a Vochomurka, jeeee... ;)
emoce a identita, jo... v "cizině" je jeden někde mezi- interstellarum.
OdpovědětVymazatTak to jsem ráda. Taky se možná takhle v grupě vzpomíná proto, že vzpomínky na dobové věci jsou společné. Je to společné téma. Sama si vzpomínám třeba na to, jak jsem malá stávala v obrovském ušáku a přes jeho opěradlo koukala z okna... kdy už aspoň někdo přijde domů nebo nepojede-li náhodou kolem nějaký auto... to jsou pocity, soukromé, individuální... koho to zajímá... ;)
OdpovědětVymazatkoho to zajima...byste se divila ;) dejte to za hodinu do ggoglu...
OdpovědětVymazatVzpomínky mě nebaví a když už je musím,tak nejvíc 2 věty za l4 dní,co bude je mnohem zajímavější.
OdpovědětVymazatJeště se vracím ke vzpomínkám. Mám je samozřejmě také a často, ale považuji je za naprosto intimní.
OdpovědětVymazat