Neděle... Viva La Vita!

Protože mi padal strop na hlavu,...

vydal jsem se koupit chleba, abych se donutil z té boudy vůbec vylizt.

Ta stopa ve dvoře mi přišla podezřelá

a tak jsem ještě rychle nakouk, jestli mám zamčený kolo.

Bylo na svém místě, ale jestli vám zmizelo vaše, je tady:

Chleba jsem koupil, ale domů na kanape se mi ještě nechtělo.

Tam se mnou nemluví ani pes, asi proto, že bral do poslední chvíle jako legraci mé prozpěvování známého šlágru: "Radetzky, Radetzky, to byl velký pan, kosti dal vojákům, maso sežral sám..."

Příště mu zazpivam: "...a co děti? Maji si kde hrát?"

Začal jsem se cítit osaměle-

Holky jsou prej rády, že si je někdo vezme hmmm...

Slyšel jsem, že v Bulharsku je to lepší, zvlášť na Zlatých Pískách

Popad jsem slovnik a tradáá!

Nevím, ale služby nic moc

a ty turecké záchody už sice vyměnili, ale ještě to chce doladit.

S tím zamilováním to taky nevyšlo, čert ví, čím to...

Ptal jsem se sám sebe- miluju já vůbec něco? A odpověděl si- YES!

Po dlouhém hledání jsem tedy zase dorazil domů...

...díky ekologické navigaci to  klaplo

a já už se těšil na své místo na slunci

I když do Vánoc bylo ještě dlouho, těšil jsem se tak, že jsem musel hnedle vyrazit a se svým novým kostýmem potěšit také pár pocestných

Nakonec- jak bych se netěšil- minulé Vánoce mi díky krásným dárkům vydržely dost dlouho...

Cítil jsem se tak svobodné, navrátiv se z lůna přírody,

pln čerstvého vzduchu,

že posilněn čerstvým masem,

dal jsem volno svému bodyguardovi

Pokud jste čekali něco jako smysluplného, tak jste vedle- ti osvícení mezi vámi- a to jste všichni, když chodíte na tento blog- hned pochopili, že nejde o nic víc, než o umístění těchto krásných fotek, které bych sem jinak lámal hodně dlouho. Spousta lidí se totiž ptá:

" Kam s nimi ???"

Los Endos. Viva La Vita!