Modly liberalismu: Tocqueville

Je příznačné, že lidé, kteří potřebují nějakého Boha, duchovního vůdce, Dalai Lámu, Hayeka, , nebo kohokoliv jiného, skromně pomlčí o "detailech", které se jim nehodí do konceptu, o morálních kvalitách, nebo rozdílech mezi slovy a činy. Lidé, kteří našli svou skálu v příboji v Tocquevilleovi, již nezdůrazňují datum, kdy toto dilo napsal- 1835-1840. Nehovoří také o tom, že vyhubení Indiánů považoval za "boží plán" a odebrání půdy bylo oprávněné proto, že Indiáni neměli na svou zemí "papíry"- a to není vtip!


Dále také pomlčí o tom, že byl tělem i duši kolonialista, který- když bylo už jasné, že nesežene ve Francii dostatečne množství dobrovolníků-osadníků do Alžíru, viděl jako nutnost, degradovat místní obyvatelstvo na "bezprávné", sebrat jim vše prodejné, aby nemohli sami obchodovat a nakonec vést válku s tamějším  vůdcem domorodců. Od něj, jenž byl sám aristokrat v parlamentu, který si liboval v předrevolučním režimu Francie, se rady na téma demokracie dobře poslouchají. Přesto- protože se jeho práce týká Demokracie v Americe a popisuje mimo jiné demokracii v kontextu s politickou společnosti a upozorňuje na nebezpečí demokracie ve společnosti, kde jsou si všichni rovni (což už je tedy pro mě spíše socialismus), položil základ tohoto tématu a je dodnes vyučován na universitách.. Také ale jasné říká, že USA se vyhnuly větším problémům díky "móresům", moeurs, tedy zásadám: Smysl pro odpovědnost, iniciativa, systematičnost, ochota zasahovat do věcí veřejných, znalostí demokratických postupů a veřejné politiky, do kterých církev nezasahuje přímo(!)
"Tocqueville uznal historickou jedinečnost americké a francouzské revoluce. Vidí, že svět vstoupil do nové éry, která se vyznačuje především větší rovnosti. To znamená konec velkých privilegií stavů a rozšíření demokratických práv. Ale zatímco celý svět fandí tomuto vývoji, Tocqueville poukazuje i přes zásadni souhlas na nebezpečí tohoto pokroku. Zvláště, že větší rovnost a demokracie nemusí nutně znamenat více svobody. Ony Zásady jsou tedy esencí demokratického pořádku.
Tyto poznatky tvoří hlavní jádro práce Tocquevillea: jeho vášeň, kterou se snažil ukázat, jak lze svobodu lidí v moderním světě zachovat. Nebezpečí hrozí svobodě podle Tocqueville v několika ohledech. Za prvé, vidí ho v rozšíření individualismu, který je podporován zejména dominantním motivem povolání/obživy. To znamená, že jedinec je stále více uzavírán do svého soukromého života a není aktivní ve veřejných záležitostech. Taková apatie občanů favorizuje "benevolentní despotismus", který je charakterizován rozlehlou ústřední vládní byrokracii. Nakonec hrozí návrat k diktatuře, totalitě.
Zachránit svobodu lze podle Tocqueville tím, co se běžně označuje jako občanska společnost: prostřednictvím sdružení, svobodu tisku, ale především díky politické účasti, což vyžaduje federální struktury, zejména silné a autonomní nebo semi-autonomní společenství, se zásadou subsidiarity. Jedná se o "školy svobody", které Tocqueville v Americe velmi obdivoval. Tyto instituce zajistí výše uvedené moeurs/zásady."
V uvozovkách pramen: Wikipedia.
Pikantní na okraj je, že zásady, které autor považuje za rozhodující pro zdravý vývoj demokracie jsou přesně ty, které "liberál" Klaus (další skála v příboji) tak nesnáší a za svého vládnutí dělal vše proto, aby je znemožnil (decentralizace, územní celky, spolky atd.), nebo aspoň co nejvíce oddálil.